Mým největším úspěchem je rodina,
říká král kuželek Radek Holakovský, který pochází z Rychnova nad Kněžnou a letos oslaví 42. narozeniny. S manželkou Radkou společně vychovávají osmiletou dcerku Marušku. Radek vystudoval v Hradci Králové soukromou hotelovou školu, kterou ukončil maturitní zkouškou v roce 2012. Ve společnosti ASSA ABLOY pracuje už od roku 2002. Pro náš časopis jsme se Radka ptali mimo jiné i na jeho velký koníček – kuželky.
Radku, jaké pozice jste v ASSA ABLOY vystřídal?
Zatím jsem vystřídal dvě pozice. Nastupoval jsem mimo výrobní sféru jako manipulant hutního skladu. Pak jsem přestoupil do výrobní sféry, kde jsem dodnes.
Kde se vám líbilo více?
Myslím si, že ta výrobní sféra je zajímavější.
Jaké byly vaše začátky ve společnosti ASSA ABLOY? Bylo to náročné, když jste nastupoval?
Jelikož nejsem přímo z oboru, tak trochu ano. Teď si ale myslím, že po těch 16 letech už s prací nemám žádné větší potíže, jako na začátku.
Co obnáší vaše současná pozice, pokud byste to měl vysvětlovat laikovi?
Momentálně pracuji jako seřizovač operátor na CNC strojích. Vyrábím přesné díly pro zákazníka.
Můžete stručně popsat váš pracovní den?
Udržuji v chodu stroje. Jelikož tu máme vícestrojovou obsluhu, tak je to takové pestřejší.
Máte pod sebou nějaké lidi nebo jste s dalšími kolegy na jedné rovině?
Dá se říct, že jsme prakticky na jedné rovině.
Na jakém konkrétním projektu nyní pracujete?
Doplňujeme kolegy, kteří dělají na strojích. Stroje jsme přivezli v posledních měsících z Izraele.
Co vás na práci nejvíce baví? Máte nějakou oblíbenou činnost?
To se asi tak říct nedá. Každý den je to úplně jiné, jelikož vyrábíme pokaždé jiný výrobek. Takže je to takové pestré. Ale že bych mohl něco úplně vypíchnout, to asi ne.
Jaký máte vztah s vašimi kolegy?
Výborný. Jelikož jsme teď momentálně dva, tak vynikající (smích). Kolega je z oboru, já přímo z oboru nejsem. Teď máme fantastické vztahy.
Co považujete za dobu, co ve firmě pracujete, za svůj největší úspěch?
Nejsem vyloženě strojař, i když mám tedy vynikající základy, protože můj otec tady dělal 40 let. Největší úspěch pro mě je, že jsem se dokázal seznámit s tím pracovištěm takovým způsobem, že nemám žádné problémy.
Jaké je to pro vás pracovat pro společnost ASSA ABLOY? Cítíte se hrdý, že pracujete pro tuto společnost?
Ano, určitě se cítím hrdý.
Naplňuje vás vaše práce?
Ano. Neříkám, že to byl můj sen, ale v rámci zručnosti je to práce, která mě opravdu naplňuje.
Je vaše práce náročná?
Jak se to vezme. Při klasickém provozu není náročná, jelikož stroj CNC, pokud se dobře seřídí, tak prakticky vyrábí pouze pod dohledem. Ale pokud vyrábíme nové výrobky, které jsme tu ještě nedělali, tak tam určitá náročnost je.
Jaké dovednosti a znalosti jsou potřebné k výkonu vaší práce?
Tady se to momentálně vše točí ohledně strojařiny. To znamená 100% čtení výkresů, vyznání se ve všech nástrojích, které jsou potřeba na různé výrobky, no a samozřejmě obsluha toho stroje.
Jak by měl ideálně vypadat váš nový kolega, pokud byste hledali takového člověka? Co by měl umět?
Nám by úplně stačilo, aby byl strojař. Pak si s kolegou zaučíme každého.
A pokud ten člověk, stejně jako vy, nebude strojař?
Měl by mít maximální pečlivost. Byli bychom rádi, aby také měl o tu práci velký zájem, aby měl snahu. Není problém dnes na takovém stroji zaučit kohokoliv.
Pokud je člověk vyučený strojař, tak je s ním menší práce. Když mi tam přijde člověk, který není od strojařiny, tak ho musíte učit všechno od začátku. Ale když tam přijde strojař, tak má přehled ve výkresové dokumentaci, nástrojích a učíte ho jenom obsluhovat ten stroj. V tom je trošku rozdíl. Kdo není strojař, potřebuje na zaučení 4 měsíce, strojaři stačí měsíc a půl, dva.
Abychom si nepovídali jenom o vaší práci, máme na vás i trošku osobnější otázky. Víme, že vaší vášní jsou kuželky. Kdo vás k nim přivedl?
Ke kuželkám mě přivedl až v 17 letech můj bratr.
Jak se to seběhlo?
Jakožto mladí junioři jsme končili sporty, ve kterých se v ČR prakticky nedá vyniknout. Oba jsme po otci hráli kopanou. Já jsem třeba ještě mistr ČR v košíkové žáků, ale to už je trošičku z ruky. Nakonec jsme si oba vybrali tento sport, kde v ČR není až taková konkurence. Pak se to dostalo až do takové roviny, že jsem se podíval s reprezentací po mistrovstvích světa a jiných akcích.
Pro neznalce, jaká jsou základní pravidla v kuželkách?
To je docela obtížné, to by se muselo spíše ukázat, než vysvětlit (smích). V ČR i v zahraničí probíhá soutěž podobně jako kopaná. U nás je nasazeno 12 týmů a hraje se dvoukolový systém každý s každým, doma a venku, jako v kopané. Tým je složen z 6 hráčů, kteří hrají každý s každým. Momentálně je tu disciplína na 120 sdružených hodů přes 4 dráhy. Samotná hra kuželek pak probíhá tak, že čím více jich spadne, tím více máte bodů.
Kolik lidí se tomuto sportu závodně věnuje v ČR?
V ČR se kuželkám závodně nevěnuje nikdo. Je to sport neprofesionální. Naše republika je člen mezinárodní kuželkářské asociace. Tím pádem máme nárok na účast našich nejlepších družstev na světových a evropských pohárech nebo na MS. Profesionálně to tu momentálně nikdo nehraje. Členskou základnu si odhadnout netroufám. Tady na okrese máme 5 kuželkářských oddílů, které hrají krajské přebory, nehrají žádné ligové soutěže. Hrají tam převážně lidé, kterým je nad 50 let. Chodí už hrát jen pro zábavu a pro radost. Reprezentační tým tvoří 8 lidí. V ČR se nyní hraje nejvyšší soutěž dohromady se Slovenskem, tzv. interliga. Pak je první liga, dvě druhé a čtyři třetí ligy.
Jak často teď trénujete?
Teď už mi stačí jednou týdně až jednou za 14 dní, jelikož trávím každý víkend v Rakousku. Ale dříve jsme hrávali s naším panem trenérem i 2x – 3x týdně.
Je to finančně náročný koníček?
Jak se to vezme. Pro mě třeba teď ani ne, jelikož hraji v Rakousku. Bohužel to ale není profi sport, takže si tím nevydělávám. Rakouský klub mě oslovil a nabídl mi placené cestovní náklady a stravné. Takže já to dělám vlastně dobrovolně jako koníček. Obávám se ale, že pro oddíly v ČR by to bez sponzorů byla katastrofa.
Láká vás také i role trenéra?
Zatím určitě ne. Řekl bych, že je to časově ještě náročnější, než samotné hraní.
Co si myslíte o bowlingu? Hrajete ho?
Bowling nehraju. To je strašný sport.
Co se vám na tom nelíbí?
Pro mě je bowling zábava s restauračním posezením. Bowling vůbec není moje krevní skupina. To se s kuželkami nedá srovnávat. To je úplně něco jiného. To je jako kdybyste srovnávali tenis a stolní tenis. U kuželek hráč nastoupí na dráhu a má ji pro sebe. Odhází na ní v jednom kuse 30 hodů. U bowlingu to jsou minimálně 2 – 3 lidé, dvakrát si hodíte a pak si jdete sednout. Pokud se hraje bowling na vysoké úrovni, tak je to zajímavý sport. Tam jsou dva hráči a střídají se po hodu nebo po dvou, což už je lepší. Ale jako zábava se mi to nelíbí. Obyčejný laik bude mít dosti velké problémy s kuželkami. Bowling zvládne asi každý. Bowling se hraje na všech 5 kontinentech, takže má velkou šanci stát se olympijským sportem. Kdežto kuželky na olympiádě v životě nebudou, jelikož se hrají pouze v Evropě a v Americe.
Našel byste nějaké další rozdíly mezi bowlingem a kuželkami?
Zásadní rozdíl je v tom, že při kuželkách máme kouli přímo v ruce, u bowlingu jsou daleko větší a těžší koule a strkají se do nich 3 prsty. Kuželek máme pouze 9. U nás co kuželka, to jeden bod. U bowlingu je jich 10 a počítají se dvojnásobky nebo i trojnásobky. Kuželky jsou seřazené úplně v jiné rovině. U bowlingu je to do trojúhelníku a u nás je to kosočtverec mířící špicí ke hráči. U bowlingu je koule daleko těžší a házíte ji až na tu dráhu. U kuželek má koule 2,80 kg, není až tak lehká, ale házíte ji pouze na vyčleněnou část rozběžiště. Ty sporty se moc srovnávat nedají, jsou tam velké rozdíly.
Potřebujete k hraní kuželek také talent, nebo je vše vydřené a natrénované?
Trochu talentu by tam být určitě mělo, ale samozřejmě čím víc člověk natrénuje, tím víc dokáže ten talent zúročit.
S kuželkami máte již mnoho zkušeností, dokážete už pár metrů po odhodu říct, že to bude devítka? Máte to už tak v oku?
Ono záleží na různých kuželnách, protože máme různé povrchy. Máme dřevěný povrch, plastový, pak také litý plastový povrch – ten je hodně pevný, pak jsou to takové skládané desky, někde to trochu víc zatáčí. Takže až po dohodu zjistím, zda ty kuželky spadnou nebo ne.
Jaká je atmosféra při závodech? Je to více přátelské, nebo je tam spíše konkurenční boj mezi sportovci?
Je to na bázi tenisu, čili přátelské. Není to kontaktní sport, každý hraje na sebe. Sice hrajete proti soupeři, ale každý je na jiné dráze. Všichni se známe, je to spíše takový rodinný sport. Na mezinárodních soutěžích je to ovšem už něco jiného.
Dá se hrát za peníze?
Dá se hrát, ale v Čechách ne.
Nikdo se tomu nevěnuje na profesionální úrovni?
Je tu profesionální klub, ale na Slovensku. Tam jsou obrovské železárny v Podbrezové a ty si platí 2 hráče. V tomto sportu v mezinárodních soutěžích nesmíte nasadit víc než 2 cizince. Také já v Rakousku mám jednoho maďarského spoluhráče a další 4 musí být Rakušané.
Náš tým hraje nejvyšší rakouskou ligu. Já tam jezdím za cesťák a za to, že si zahraju. Dá se říct, že rakouská liga je druhá nebo třetí nejlepší na světě. Vévodí Němci, kteří zrušili pravidlo cizinců. Němci nepovažují za cizince obyvatele EU. V německé lize jsou třeba i týmy, kde jsou 4 Češi, 2 Němci, tam je to takové doplňování. Tyto kluby pak ale nesmí na mezinárodní soutěže.
Už jste koulí zničil kuželku?
Zničit kuželku se mi ještě nepovedlo. Dříve se to stávalo, jelikož když jsme začínali, kuželky byly sice také plastové, ale byly duté a s kuličkou. Teď se odlévají v celku, mají úplně jiný tvar, nemají kuličku, tím pádem jsou stabilnější a nepraskají. Kulička tam byla proto, že když je kuželka ve stavěči, musí se postavit na stejné místo. Kdyby se postavila jinam, koule by mohla projít mezi nimi a byl by to neplatný hod. Kuželky mají ložiska, která sedají na stejná místa, aby to bylo pro každého stejné.
Zmínil jste, že koule váží 2,80 kg, existují i nějaké lehčí verze pro děti?
Jsou tři velikosti. Dětské kuželky jsou trošičku zjednodušené. Děti sice také hází 30 hodů, ale nemusejí dorážet. Koule pro děti jsou také samozřejmě lehčí. Některé děti nastupují už v 6 letech a hrají oběma rukama, protože jednou rukou tu kouli neudrží.
Máte osobně před soutěží nebo hodem nějaký rituál, který dodržujete?
V téhle chvíli už nemám.
Připravoval jste se speciálně před důležitým turnajem, jako bylo MS?
To stoprocentně. To se zvýšily tréninky. Klasická soutěž se hraje pouze o víkendech a vy za ten týden máte jeden trénink. MS trvá 14 dní a hraje se obden. Před takovými akcemi se zdvihají porce tréninků, jsou reprezentační akce, mezistátní utkání před těmi světovými soutěžemi atd. Dokonce nás jezdí podporovat i trenér reprezentace. Teď je trenér z Brna, ale za tu dobu už se vyměnilo více trenérů.
Je nějaký světový žebříček kuželkářů?
Ano, existuje, ale ten je dán pouze ze soutěží řídících mezinárodních organizací, čili ze světových či evropských pohárů, MS atd. Neberou se v potaz ligové soutěže různých států. Kdysi jsem tam býval, moje nejlepší umístění bylo asi 24. místo. Ale teď už ne, teď už se neúčastním MS jako reprezentant, teď už mě nahradili mladší kolegové.
Existuje nějaká systematická práce s dorostem nebo talenty?
Ano. Dělají se prázdninové kempy. Je to pod českou kuželkářskou asociací. Je tu třeba 14 denní tréninkový kemp, který je každoročně v Jihlavě, kam se mohou přihlásit veškeří dorostenci, junioři atd. Tady to probíhá opravdu na špičkové úrovni.
Sledoval jste letošní olympiádu? Který sport vám tam byl nejbližší?
Když jsem měl trochu času, tak ano. Fandím všem Čechům, nejvíce mě zaujala Martina Sáblíková, která v těch letech ještě dokáže bojovat o medaile. V rychlobruslení byli fantastičtí všichni.
Jaké jsou vaše další koníčky?
Můj největší koníček je teď dcera, která má 8,5 roku. Teď se s ní věnujeme všemu možnému. Jinak nám času na jiné koníčky moc nezbývá. Kuželky bych jí nedoporučoval, myslím si, že pro ženy to není zrovna ideální sport, hlavně na klouby. Obecně se nedoporučuje hrát dětem, které nejsou dovyvinuté. Ale bohužel tady ta éra je taková, že děti začínají v 6-8 letech. Mám kolegu, který hraje za Rychnov a ten s těmi klouby dosti laboruje. Je sice o 11 let mladší, ale začínal už někdy v 6-7 letech.
Dcera se tedy věnuje jinému sportu?
Momentálně u ní vládne tenis a volejbal a teď je na takové té křižovatce, že se rozhoduje, kam ji to zatáhne více.
Co považujete v životě za svůj největší úspěch?
To bude určitě rodina. Mám obrovsky tolerantní rodinu, bez toho by to absolutně nešlo dělat. V zaměstnání směnuji, takže jeden týden dělám od 14 do 22 hodin. Dcera je ráno ve škole, takže si jí neužiju. A v sobotu se sbalím, odjedu na kuželky a přijedu v neděli ve 3 ráno. Dovedete si představit, že skloubit ty koníčky s rodinou je náročné. Proto je můj největší úspěch určitě rodina.
