Když propadnete fotografování, jste ztraceni, ale nádherně ztraceni, říká Rostislav Bartoň

I když jste třeba nebyli přímo na výstavě jeho fotek (což můžete napravit), určitě jste jeho fotky už viděli. Pokud ne na internetu, kam fotky pravidelně přidává, tak v naší závodní jídelně. Rostislav Bartoň začal fotit teprve před pár lety, přesto je dnes „vrchním“ fotografem Orlických hor. „Krajinu příběhů“, o které pravidelně pořádá besedy, si zamiloval. 

Věříte, že nikdy není pozdě udělat razantní změnu v kariéře, změnit zásadně povolání?

Nikdy není pozdě, zvlášť když si člověk uvědomí, že by měl jít konečně za svými sny a dělat to, co ho opravdu baví. Je velmi důležité nebát se velkých životních změn a umět riskovat.

Nemáte pocit, že vám v něčem „ujel vlak“? Myslíte, že by pro vás bylo snazší, kdyby vaše rozhodnutí pro fotografování přišlo dříve?

Myslím, že ne, a pokud ano, vždycky jede další. Život je jedno velké nádraží. Kdyby rozhodnutí pro fotografii přišlo dříve, určitě bych dlouho nepřemýšlel, co jít vlastně studovat.

Jak začít s focením?

Určitě je dobré si o focení něco přečíst. Dnešní svět je plný „fotografů“, ale spousta z nich vám neumí odpovědět na otázku, co je třeba exif, hloubka ostrosti, kompozice a další. Focení je jakýsi trend dnešní moderní doby. Kdo nefotí a neprezentuje, jako by nebyl. Pokud by se chtěl někdo věnovat fotografování doopravdy, existuje široká škála literatury. Dnešní velkou výhodou je internet. Najdete tam opravdu všechno. Tutoriály, návody, rady… Pokud já někde čerpám informace tak právě na internetu. Nejvíc mě však posunula praxe. Fotit, fotit a zase jenom fotit. Hledat různé kompozice, zkoušet nastavení, měnit objektivy, dělat si poznámky.

Neumírá podle vás umělecká fotografie, když si dnes prakticky každý může vyfotit cokoli a na sociálních sítích prezentovat jako umění?

To je právě to, co jsem zmiňoval. Dnes fotí úplně každý a považuje se za umělce. Já fotím taky, ale za umělce se rozhodně nepovažuji. Potěší mě však, když svými fotografiemi dělám radost druhým. Chodí mi děkovné dopisy a zprávy, na svých přednáškách s promítáním lidem často ukápne i slzička dojetí, a to je pro mě ten největší a náboj. Je to bumerang, který hodíte a on se vrátí.

Dá se focením v dnešní době dobře uživit?

Dá se říct, že dnes už mě focení opravdu živí. Je to někdy sice jako na houpačce, ale nestěžuji si. Vydávám vlastní kalendáře, fotím různé zakázky, například hrady a zámky pro Destinační společnost Orlické hory a Podorlicko, pro okolní obce a města fotografie na jejich webové stránky či do jejich kalendářů a podobně. Někdy se toho nakupí až moc, ale důležitá je ta svoboda.

Jak to ovlivnila pandemie?

Zrovna nedávno jsem dokončil jednu velkou zakázku pro Královehradecký kraj. Byla to nádherná práce. Mým úkolem bylo nafotit východní část Česko-polské Hřebenovky (Orlické hory, Broumovsko a Krkonoše). Pro kraj jsem fotil vlastně už podruhé. Poprvé to byla v roce 2019 brožura evropsky významných lokalit v Královehradeckém kraji, která vyšla někdy v loňském roce. Před pár dny jsem uzavřel smlouvu o spolupráci s jednou polskou společností. Pandemie moji práci tedy neovlivnila.

Dvě fotografky založily iniciativu Nešlo by to levnějc, kde fotografové sdílí, když po nich chce někdo fotky zadarmo, například proto, že focení nepovažují za práci. Stává se vám něco podobného?

O iniciativě dívek slyším poprvé, ale jinak je tahle věta myslím velmi oblíbená a rozšířená po celém světě a v každé branži. Kdo z nás by nechtěl ušetřit? I mně často volají kamarádi, jestli bych jim neudělal „jen pár fotek“ z oslavy narozenin, ze svatby… Ono to samozřejmě jde, ale jen do jisté míry. Dokud to máte opravdu jako koníčka, nebere vám to čas a není to tak často. Ona je s tím totiž spousta práce, kterou nikdo nevidí. Není to jen „cvak“ a tady máš fotku, jak si spousta lidí myslí. I když se to nezdá, jsou to hodiny strávené u počítače.

„HEZKÁ FOTKA SE DÁ UDĚLAT OBYČEJNÝM FOŤÁKEM ZA PÁR KORUN.“

Platí, že čím dražší technika, tím lepší fotky, nebo naopak dobrý fotograf udělá hezkou fotku čímkoli?

Hezká fotka se dá udělat i mobilem. Je až neuvěřitelné, kam se technika posunula a stále posouvá. Ale já říkám jedno – hezká fotka z mobilu se dá prohlížet zase jenom v mobilu. Pokud si ji budete prohlížet na monitoru svého počítače, už to nebude tak dokonalé. Co se týče techniky, nemyslím si, že čím dražší, tím lepší. Dá se udělat hezká fotka i obyčejným fotoaparátem za pár korun. Hodně záleží na podmínkách, které zrovna máte, nastavení fotoaparátu a kompozici kterou jste si vybrali. Všeobecně se dá ale říct, že nejvíc záleží na objektivech. Čím lepší světelnost (menší clonové číslo), tím lepší. I když u krajiny to zrovna asi moc neplatí, tam je kvůli ostrosti fotografované scény naopak potřeba více přiclonit. Objektivy s dobrou světelností jsou vhodné na focení portrétů, zvířat sportu a podobně. Ideální jsou s takzvaným pevným ohniskem. Tam už ale počítejte s vyšší cenou.

Kolik jste už investoval do technického vybavení?

Jelikož u mě se jedná o více žánrové focení, tedy kromě krajiny právě i volně žijící zvířata, portréty koncerty a jiné, investoval jsem do fototechniky spoustu peněz. Raději se nebudu zmiňovat, ale dnes bych si za to určitě pořídil slušné nové auto.

Práce je vám zároveň koníčkem. Nepřejí se vám focení?

Když se vám někdy nahromadí spousta práce, máte chuť od toho utéct. Nebaví vás to, máte pocit vyhoření. I tím jsem si několikrát prošel.

Kromě focení jste také muzikant. Pořádal jste dokonce i hudební festival. Jak jste se k tomu dostal?

Hudba je mým velkým koníčkem. Ovlivnila můj život už někdy ve školních letech. V naší vesnici měla zkušebnu zábavová kapela a já spolu se dvěma kamarády chodil na jejich zkoušky. Bylo pro mě něco fantastického, když mě bubeník občas pustil za bicí. Tehdy jsem toužil založit kapelu a být slavný. To se časem povedlo, tedy dát dohromady kapelu a jezdit po vystoupeních. Slavný jsem ale nikdy nebyl…i když. Napsal jsem a nazpíval pár písniček, které se doslova rozletěly po internetu a lidé si je dodnes přeposílají. Ty nejznámější jsou asi „Hurá na Potštejn“ a „Trať 262“. Jedna nejmenovaná firma je dokonce prodává jako zvonění do mobilu. Dvoudenní festival Kovárnafest jsem organizoval sedm let. Bohužel už je to minulost.

Kde mohou naši čtenáři vidět vás a vaše fotky?

Moje foto obrazy jsou v současné době k vidění v infocentru v Žamberku a v Městské knihovně v Letohradě. Vernisáž chystám na 9. listopadu v České Třebové, a 11. ledna příštího roku u vás v Rychnově nad Kněžnou. Všechny mé fotografie jsou jinak k vidění na mých FB stránkách, Instagramu a webu.

Ivana Syrovátková