Za Andělskými produkty z bylinek stojí Soňa Mrštná, energická dáma, jejíž snaha nabídnout svým zákazníkům to nejlepší posouvá její podnikání stále výš. Nedávno například získala certifikaci Originální produkt Orlických hor. Sama ale říká, že největším oceněním jsou pro ni vracející se spokojení lidé. Do zpracování bylinek a ovoce se pustila sama, i když dodává, že by to nešlo bez veliké podpory jejího manžela a syna.
Soňo, vy už jste pro společnost ASSA ABLOY pracovala, že?
Velice si té zakázky vážím a děkuji za ni. Jsem ráda, že jsem mohla udělat vašim zaměstnancům radost. Byla to výzva, která mě opět posunula dál. Díky tomu mám další stálé zákazníky, kteří si oblíbili mé výrobky.
Proč máte anděla jako logo a používáte ho i v názvech produktů?
Andílka jsem si vybrala, protože na anděly věřím. Na jejich moc, pomoc a dobro. Jako odreagování je také vyrábím ze sádry. Moje logo prostě tak nějak z této náklonnosti vyplynulo. Šlo to ze mě. Hodně mi záleží na tom, aby ke mně vše sedělo a ladilo s mojí povahou.
Co vím, tak z vás „tak nějak vyplynul“ i zájem o bylinky.
Ano, bylinky si mě našly. Dříve jsem používala jenom petrželku do polévky. A to bylo všechno. Před deseti lety jsem se zapojila do projektu Zahrady u Splavu, který realizovalo Sdružení SPLAV, z. s. Jednou z jeho aktivit bylo založení terapeutické bylinkové zahrady na zámku v Doudlebách nad Orlicí. Nikdy jsem nebyla typ, který by se chtěl „hrabat v hlíně“, ale začalo mě to bavit. Napadlo nás, že tam pod vedením zkušených zahradníků uděláme bylinkový svah, záhonky a skleník. Pustili jsme se také do organizování prohlídek pro návštěvníky. Vždycky to padlo na mě, asi kvůli mé upovídanosti. Vyprávěla jsem o bylinkách, nabízela jedlé květy k ochutnání. Když se tam začaly pořádat farmářské trhy, měli jsme zde stánek. A protože se začalo bylinkám opravdu dařit, zkoušela jsem občas udělat třeba sirup nebo mastičku a brala to tam s sebou na vyzkoušení. Pak už lidé chodili sami a ptali se, co je nového. Také jsme začali pořádat workshopy.
Jak to s projektem dopadlo?
Bohužel nepokračoval. V té době už jsem navíc vážně přemýšlela o nové práci a myslela si, že pro mě bylinky skončily. Po pár letech se práce na zahradě sice opět obnovila, ale přesunula se do Záměle, do prostoru zdejšího komunitního centra. Funguje tu certifikovaná přírodní zahrada. Já v současné době pracuji na poště ve Slatině nad Zdobnicí.
A co bylinky a vaše podnikání?
Začali mě oslovovat známí. Zvonili u mě doma, že jim pomohl sirup na kašel a jestli nemám další. Tak jsem se postupně pustila do malé výroby. Všechno jsem si dělala sama. Například etikety jsem si sama tiskla a stříhala. Nikdy jsem nešla k nikomu na kafe, aniž bych si s sebou vzala nůžky a arch štítků. Na mém úplně prvním trhu se mě zákazníci ptali, jestli mám vizitky, tašky, drobné na rozměnění. A já neměla nic, vůbec jsem nebyla připravená, nevěděla jsem, jak to chodí. Ráda vzpomínám na to, jak jsem si celá šťastná vyfotila svých prvních dvacet cuketových hořčic na židli.
„Zvonili u mě doma, že jim pomohl sirup na kašel a jestli nemám další.“
Cuketová hořčice měla velký úspěch.
Ano, hodně lidí ji bralo. Nesměl tam být ale nápis, že je z cukety. Chlapi to pak prý nejedli. Vzpomínám si, jak manžel v létě pracoval ve vedru doma na střeše a měl velkou žízeň. Zrovna jsem vařila dýňový džus, tak jsem mu ho dala na ochutnání. S chutí ho vypil, ještě mě pochválil. Večer jsme se bavili, co jsem celý den dělala. Prozradila jsem, že džus na trhy. On mi řekl, že to by teda určitě nepil. Tak jsem se od srdce zasmála. No a s cuketovou hořčicí je to podobné.
Co dalšího si zákazníci oblíbili?
Velmi oblíbená je Boží směs na svíčkovou. Dělám ji už spoustu let. Dává se k masu. Nechá se vařit nebo péct v troubě a po vytažení se už jenom rozmixuje. Jedna sklenička bohatě stačí pro velkou rodinu. Často si je ke mně chodí kupovat starší ženy, což mi vždy polichotí. Jednou byly moje produkty součástí farmářských balíčků pro zákazníky v Praze a jedna paní mi pak napsala, že jsem jí zachránila manželství. Manžel po ní chtěl svíčkovou a ona se toho bála. Ale zkusila ji s mým božím základem a prý byla skvělá.
Přinesla vám nové zákazníky i nová certifikace vašich produktů?
Ano, začala jsem dodávat na více míst, o mé produkty začal být větší zájem. Ale získání certifikátu nebylo jednoduché. Znamenalo to vyplnění podrobného dotazníku a následně jeho obhájení v Dobrušce. Chvíli jsem si myslela, že to nezvládnu, ale nakonec jsem uspěla a jsem za to moc ráda. Vnímám to jako velké ocenění své práce.
Jsou vaše suroviny přímo z Orlických hor?
Zakládám si na tom, že všechno je lokální. Produkty vyrábím z kvalitních surovin, které velice pečlivě vybírám. Jsou bez chemických přísad a barviv. Některé pěstuji sama, s jinými mi pomáhají lidé z vesnice, například s ovocem a růžemi. Teď jsem třeba domluvená s místním agronomem, že mi dodá ostropestřec.
Co plánujete dělat z ostropestřce?
Na jaře chci přijít s novinkou. Snažím se každý rok vymyslet něco nového. Bude to jarní detox s ostropestřcem a zvažuji ještě další bylinky. Ostropestřec mariánský prý účinky a sílu dostal od panenky Marie. Proto se po ní i jmenuje. Na začátku je myšlenka, nápad. No a pak to zkusím a chuťově dolaďuji. Nyní již také přemýšlím o Vánocích. Určitě bude nová vánoční marmeláda. Pak také nový pečený čaj a pravděpodobně také opilá švestka. Ještě to ale musím pořádně vymazlit.
„Jednou byly moje produkty součástí farmářských balíčků pro zákazníky v Praze a jedna paní mi pak napsala, že jsem jí zachránila manželství..“
Přemýšlela jste nad tím, že byste skončila v práci a věnovala se bylinkám „na plný úvazek“?
Zatím určitě ne, stále jde o můj koníček. Takhle to dělám skutečně ráda, a když nestíhám, vím, že můžu odmítnout, že nemusím nic hrotit. Přišla bych o to hlavní, proč to dělám – o radost, kterou mi tato práce přináší. Můžu si s každým na trhu popovídat o bylinkách a nezáleží mi na tom, jestli prodám pět nebo dvacet sklenic. Jsem vděčná za všechno. Navíc miluji svou rodinu a chci s ní trávit čas. Příležitosti k prodeji jsou totiž hlavně o víkendech a já nechci prodávat na úkor rodiny.
Setkala jste se již také s nějakými negativy?
Překvapilo mě setkání se závistí. Pár lidí si najednou myslelo, že jsem si vydělala „miliony“. Bohužel neviděli, kolik práce za tím je, co do toho musím vložit. Například v troubě najednou upeču 25 porcí pečeného čaje. Potřebovala jsem jich pro vaši zakázku pět set. A ještě nějakých dvě stě na trhy. Musím nakoupit sklenice, uskladnit je, vzít, vyvařit, naplnit, umýt, uskladnit, polepit, každou skleničku mám v ruce snad tisíckrát. A to nemluvím o přípravě ovoce. Málokdo má představu, co všechno za tím je, všichni vidí zisk. Přese všechno to stále dělám s láskou. Heslo: „Vyrobeno s láskou“ není v mém případě žádné klišé. Navíc jsem optimistka. Věřím, že i když se zdá, že všechno stojí za nic, nakonec to dopadne dobře.
„Heslo: „Vyrobeno s láskou“ není v mém případě žádné klišé.“
Co vás čeká v blízké době?
Budu mít nový e-shop, na ten se moc těším. Nákup bude pro zákazníky jednodušší. Pracuji také na nových webovkách, tyhle jsou provizorní. Nové budou hezčí, přehlednější a bude na nich spousta novinek. Také mě teď oslovilo ke spolupráci sdružení Neratov. S mými výrobky se můžete potkat v jejich krámku v Neratově a v obchůdku v chráněných dílnách v Bartošovicích.
Kde ještě můžeme narazit na vaše produkty?
Pravidelným odběratelem jsou kavárny Láry Fáry v Rychnově a Náchodě. Patří mezi mé první zákazníky, dodávám jim už mnoho let. To takhle jednou kamarádka sdílela mé produkty na Facebooku a krátce nato mi napsala paní z kavárny. Tenkrát jsem právě prodávala na trzích v Pelclově divadle… Paní za mnou přiběhla a řekla, ať výrobky, které neprodám, vůbec nedávám do auta. Ať je nechám u nich. Tak začala naše dlouhodobá spolupráce. Dále moje produkty můžete najít třeba v Lahůdkách v České Třebové, v Letohradu v obchůdku Poctivý koláč, nově v Žamberku ve Farmářském stánku, v Kameničné v Bramboráři, v Hradci Králové U Kapličky, v Říčkách v obchůdku U Emmy. Nebráním se další spolupráci. Vím, že moje výrobky chutnají, pomáhají a jsou kvalitní.
Ivana Syrovátková
